Film jsem viděl a zaujal mě, přestože jsem čekal film o singles, ne o nedobrovolně nezadaných. Poslouchal jsem taky tozhovor v R1 a nahlédl do studií v článcích o singles. Telegraficky pár poznámek/podnětů. Nešťastní singles Protagonisti byli převážně nešťastní. Kam zmizeli šťastní singles? Rozdělme lidi zadané i single pomyslně na ty, kteří, když se jich zeptáte, zda jsou šťastní, budou sami sobě potvrzovat své štěstí a na ty, kterým se při otázce po štěstí v hlavě, chca nechca, protrhne přehrada bolestí, nenaplněných tužeb, nedostatků. Jana Počtová, pevně věřící v partnerský život, kladla svým singles otázky, za kterými se skrývala otázka po štěstí. Oni, nepřipraveni na tuhle záludnost, si vytrvale zoufali, ačkoli ve skutečnosti se možná taky často a hodně radují. Zkuste situaci obrátit: lidé žijící v dlouhodobém partnerství jsou ve společnosti v menšině a několika z těhle ženáčů se přesvědčený single, za kterým stojí jistota většinového názoru, ptá, jestli jsou šťastni. Pokud nepatří k sektě ženáčů a sami sebe nepřesvědčují o svém štěstí, budou vypadat jako zoufalci. Partnerský život přece přináší tolik překážek! Jak to bylo před osmačtyřicátým 30% populace žije dnes bez partnera. Šokující! Pro srovnání, kolik % lidí bylo "single" před 80, 120, 200 lety. Bylo jich míň než 30%? Těším se na diskusi až do rána! :-) Petr